Na Bali však může mít tanec pragmatický cíl, být součástí rituálu, ale zároveň obsahovat divadelní prvky. Přítomni jsou diváci, tanečníci vystupují v kostýmu a v prostoru určeném tanci. Balijci tyto pojmy vnímají podle vlastního systému – jednotlivé tance nebo taneční divadla řadí do tři skupin, podle toho, jakému publiku jsou věnovány. Existuje skupina tanců, určených pouze nadpřirozeným bytostem. V očích Balijců nejde o zábavu, ale o komunikaci s bohy nebo dušemi předků – může to být prosba, vyjádření vděku, snaha o usmíření a odezva se neočekává okamžitě. U další skupiny tanců, jejichž cílovým publikem jsou pouze lidé, se jedná o zábavu a hodnotí se spíše talent než spirituální schopnost. Při určitých příležitostech se tyto dva přístupy mísí a taneční projev se posuzuje z obou hledisek. Zda se jedná o rituál nebo divadlo, se v ,,balijském” případě nedá vždy jednoduše určit.