Kromě choreografek Dagmar Břichňáčové a Libuše Hynkové, které mě ve škole učily lidový tanec a jejichž choreografie obsahovaly daleko větší spektrum tanečních kroků a figur, než bylo v běžných uměleckých školách obvyklé, mě nejvíce ovlivnil choreograf Gustav Voborník.
Nejen, že mě všechny jeho choreografie již v tomto dětském věku “okouzlily”, zároveň jsem měla možnost tančit téměř ve všech těchto choreografiích (vyjma variací klasického tance). Dostala jsem tak první sólovou taneční roli v Kobercovém tanci (Gajané). Díky tomu, že jsem byla na svůj věk velmi drobná, tančila jsem se svými vrstevnicemi i s mladšími dívkami.
Gustav Voborník mě zaujal i jako pedagog, protože měl na svůj věk neuvěřitelný elán a energie a láska k tanci byla patrná z každého jeho pohybu. V době jeho působení ve škole s žáky připravil přes dvě desítky choreografií, které byly původně součástí baletů či oper, vytvořených ve 2. polovině 20. století pro různá československá divadla: např. Slovanské tance (3., 5., 7., 10. a 14.), Lašské tance, Slepička, Svatební tanec, Dřeváčkový tanec, Čínský tanec, Variace víly (Louskáček) či Jiřinková polka.