Další setkání s Jiřím Kyliánem bylo brzo po revoluci v 90. letech. Spolu s Gustavem Voborníkem, který byl v tu dobu čestným předsedou (Společnosti tanečních pedagogů – STAP – nezávislá profesní organizace vzniklá v roce 1990) jsme napsali zdvořilý dopis Jiřímu Kyliánovi do Haagu, jestli nás – pedagogy a studenty českých tanečních škol může přijmout v jeho světoznámém divadle v Haagu. Jeho milá odpověď, že nás přijme, nám doslova vyrazila dech. Ve velmi krátké době jsme cestu do Holandska se studenty a několika pedagogy uskutečnili.
Setkání s Jiřím Kyliánem v divadle v Haagu bylo velmi srdečné. Pozval nás na baletní sály, kde již v tu dobu pracoval se třemi soubory – první, tanečníci do 20let – druhá skupina tanečníci od 20 do 40 let a třetí skupina tanečníci od 40 let a výše. Byl to pro všechny úžasný zážitek, obzvláště po 45 letech komunismu. Večer jsme byli všichni pozváni na představení Kyliánových baletů. Jeho osobité pojetí, modernost, ale současně úcta ke všemu, co bylo, co je a co může být, nás nemohlo nechat lhostejnými. Už nevím, jak bych to nejlépe definovala. Bylo to ohromení? Srdeční zážitek?
To nebylo vše. Jiří Kylián nám dojednal návštěvu na Taneční konzervatoři v Rotterdamu a uspořádání workshopu pro naše studenty pod vedením holandské modernistky.
Domnívám se, že tato cesta do Holandska byla pro všechny členy STAP a jejich studenty velkým životním zážitkem. Všichni jsme měli možnost osobně se potkat s Jiřím Kyliánem, nejen jako s umělcem – choreografem, ale i člověkem.