V letech 1997 až 2003 jsem patřila mezi pedagogy, kteří se každoročně zúčastňovali se svými nejlepšími žáky Mezinárodních baletních zkoušek. Zkoušky se skládaly ze zadaných baletních sekvencí, které vycházely z hudby a tanečních prvků, přizpůsobených věkové kategorii studenta.

Začínalo se v předškolním věku. Byly to „Preparatoire“ – tři přípravné taneční skladby. Tyto taneční skladby končily kolem 9. roku tanečníka. Důraz se kladl na správné držení těla, na hudebnost, baletní techniku přizpůsobenou věku tanečníka a výraz spojený s prožitkem. Po této přípravě následovaly „Degree“. I. II. III. IV. Každé „degree“ se skládalo z „adagia“ – dívky i chlapci stejně, „špičkové variace“ pro dívky a „skokové variace“ pro chlapce. Tak to pokračovalo i dále, samozřejmě čím vyšší degree, tím vyšší nároky.  

IV. degee je již velmi náročné. Skládá se ze třech variací – adagio, špičky, valčík, pro dívky, chlapci mají batýrované variace. V. VI. VII.VIII. degree bylo pro profesionální tanečníky, kteří přijeli studovat do Monte Carla, aby se naučili „francouzskou taneční techniku“. Tito tanečníci většinou vystudovali profesionální taneční školy v Německu, v Anglii, v Jižní Africe, Japonsku aj. Většinou se prezentovali v profesionálních sólových variacích.

Zásada paní Mariky, co se týče baletního umění bylo respirer – dýchání, (správné dýchání je pro tanečníka velmi důležité – umožní mu zvládat náročné variace), plié – postoj v jakékoliv taneční pozici do pokrčení kolen (kolena směřují do strany – což je předpokladem pro všechny skupiny skoků) a battement tendu – vysunutí kročné dolní končetiny vpřed, stranou, vzad, vždy s vytočením en dehors (patou vpřed). Toto vše jsou zásady baletní techniky.

Během let 1997–2003 jsem jezdila na mezinárodní baletní zkoušky do Monte Carlo se svými nejlepšími žáky, se kterými jsme na programu pracovali vždy jeden rok. Někdy to bylo admissibilité, tzn. příprava na dvě degree. S prvními třemi dívkami jsem odjela do Monte Carla v roce 1995 jako konzultant Balet Otevrel z Augsburgu. Otevřelovi byli moji čeští přátelé. Mé žačky naučili předepsaným choreografiím na I. degree, které jsem v Praze vypracovávala. Během roku jsme nacvičovali choreografie v Praze a konzultovali jsme je v Augsburgu. Poté jsme úspěšně zvládli „mezinárodní baletní zkoušky“ v Monte Carlu.

V roce 1997 jsem opět odjela do Monte Carla se třemi žáky – tentokrát to byly dvě dívky a jeden chlapec. Byl to velký úspěch, protože ten chlapec – Jan Váňa, získal stipendium na letní stáž do Monaka na 3 týdny. Byl ze všech mužských studentů nejlepší. Stal se miláčkem všech adeptů tance. Po úspěšném absolvování pražské konzervatoře je sólistou baletu v Kyjevě.