Mezinárodní úspěchy Taneční školy Jany Tomanové na baletní Akademii Princezny Grace v Monte Carlu – Monaku

Académie de Danse Classique Princesse Grace de Monte Carlo – Monaco je originální francouzský název prestižní, světové školy baletu. Její zakladatelkou byla vynikající ruská balerína Marika Bezobrazova (1918 † 2010) ruská tanečnice, která se narodila na Jaltě, ale již od svých 17let působila v Balet Russe de Monte Carlo.  Od roku 1947 začíná vyučovat balet v Cannes. V letech 1947-49 byla jednou z vyučující na Grand Ballet du Marquis de Cuevas. Již v roce 1952 zakládá École de Danse Classique de Monte-Carlo, kde vyučuje adepty tance již od předškolního věku. Její pedagogický talent, bohaté interpretační schopnosti a blízké kontakty s tehdejšími osobnostmi baletního umění umožnily, že se záhy její škola stala jednou z nejlepších v Evropě. Velký „punc“ škole dodal nový název v roce 1975 – Académie de Danse Classigue  Princesse Grace,  který byl výslednicí blízkého přátelství Mariky s monackou princeznou Grace, která byla velkou milovnicí baletu. Marika měla úžasné manažerské schopnosti. Obklopila se těmi nejlepšími pedagogy a spolu s nimi vytvořila program pro výchovu tanečníků.

Marika Bezobrazova

V letech 1997 až 2003 jsem patřila mezi pedagogy, kteří se každoročně zúčastňovali se svými nejlepšími žáky Mezinárodních baletních zkoušek. Zkoušky se skládaly ze zadaných baletních sekvencí, které vycházely z hudby a tanečních prvků, přizpůsobených věkové kategorii studenta. Začínalo se v předškolním věku. Byly to „Preparatoire“ – tři přípravné taneční skladby. Tyto taneční skladby končily kolem 9. roku tanečníka. Důraz se kladl na správné držení těla, na hudebnost, baletní techniku přizpůsobenou věku tanečníka a výraz spojený s prožitkem. Po této přípravě následovaly „Degree“. I. II. III. IV. Každé „degree“ se skládalo z „adagia“ – dívky i chlapci stejně, „špičkové variace“ pro dívky a „skokové variace“ pro chlapce. Tak to pokračovalo i dále, samozřejmě čím vyšší degree, tím vyšší nároky.  

IV. degee je již velmi náročné. Skládá se ze třech variací – adagio, špičky, valčík, pro dívky, chlapci mají batýrované variace. V. VI. VII.VIII. degree bylo pro profesionální tanečníky, kteří přijeli studovat do Monte Carla, aby se naučili „francouzskou taneční techniku“. Tito tanečníci většinou vystudovali profesionální taneční školy v Německu, v Anglii, v Jižní Africe, Japonsku aj. Většinou se prezentovali v profesionálních sólových variacích.

Zásada paní Mariky, co se týče baletního umění bylo respirer – dýchání, (správné dýchání je pro tanečníka velmi důležité – umožní mu zvládat náročné variace), plié – postoj v jakékoliv taneční pozici do pokrčení kolen (kolena směřují do strany – což je předpokladem pro všechny skupiny skoků) a battement tendu – vysunutí kročné dolní končetiny vpřed, stranou, vzad, vždy s vytočením en dehors (patou vpřed). Toto vše jsou zásady baletní techniky.

Během let 1997–2003 jsem jezdila do Monte Carlo se svými nejlepšími žáky, se kterými jsme na programu pracovali vždy jeden rok. Někdy to bylo admissibilité, tzn. příprava na dvě degree. S prvními třemi dívkami jsem odjela do Monte Carla v roce 1995 jako konzultant Balet Otevrel z Augsburgu. Otevřelovi byli moji čeští přátelé. Mé žačky naučili předepsaným choreografiím na I. degree, které jsem v Praze vypracovávala. Během roku jsme nacvičovali choreografie v Praze a konzultovali jsme je v Augsburgu. Poté jsme úspěšně zvládli „mezinárodní baletní zkoušky“ v Monte Carlu.

V roce 1997 jsem opět odjela do Monte Carla se třemi žáky – tentokrát to byly dvě dívky a jeden chlapec. Byl to velký úspěch, protože ten chlapec – Jan Váňa, získal stipendium na letní stáž do Monaka na 3 týdny. Byl ze všech mužských studentů nejlepší. Stal se miláčkem všech adeptů tance. Po úspěšném absolvování pražské konzervatoře je sólistou baletu v Kyjevě.

Jan Váňa

Veškeré soutěže v Monte Carlo se vždy konaly o Velikonocích. V témže roce jsem s Janem Váňou (tenkrát ještě Honzíkem) odjela do Monaka ještě jednou v létě na jeho letní stáž. V tuto dobu jsem absolvovala speciální pedagogický kurz „atestaci na francouzskou baletní techniku“. Myslím, že jsem jediná z Čechů. Sama jsem vyrostla na ruské baletní škole, takže poznání této techniky mě velmi obohatilo. Tento styl výuky baletu se stal důležitým faktorem mé další pedagogické kariéry. Celkem jsem připravila na mezinárodní baletní zkoušky v Monte Carlo 10 studentů. Moje atestace na francouzskou baletní techniku mě zařadila mezi elitu pedagogů.

Mnozí z mých studentů byli na baletních zkouškách několikrát. Podle jury, která byla složena z těch nejlepších šéfů světových baletních domů a sólových tanečníků, patřili moji žáci mezi ty nejlepší. Atmosféra tam byla úžasná, hovořilo se světovými jazyky – vždy jazyk, odkud student pocházel.  Všechny děti byly osobnosti!

Na závěr si dovolím malou kuriozitu. Marika po smrti významného tanečníka Rudolfa Nureyeva (1938 † 1993) opatrovala jeho pejska se jménem Soloria. Byl to takový maskot akademie – část Nureyeva. Vždy jsem s ním mluvila jen rusky, jinak nerozuměl.

V roce 2009 se stal novým uměleckým ředitelem Ballet Académie Princesse Grace de Monte Carlo italský tanečník a pedagog s velkou světovou kariérou, pan Luca Masala.

Luca Masala

Vysoký standard Akademie tance v Monaku, který vybudovala Marika Bezobrazova, Luca Masala zcela naplnil a dále jej rozvíjí na vysoké světové úrovni. Studenti Akademie de Monte Carlo stojí na vrcholných žebříčcích světových baletních soutěží.

Jana Eriksson Tomanová

Odkazy: Académie Princesse Grace, Marika Bezobrazova, Jan Váňa

Leave a Reply

Your email address will not be published.

Načítání...